Akustická kytara: klasická a ocelové struny, jak hrát

Seznamte se s akustickou kytarou

Korpus kytary má „pas“, uprostřed dovnitř prohnutou část, a její krk je rozdělený pražci. Rané kytary měly čtyři struny; dnes je standardem šest. Kytary mají tři základní typy: akustické s nylonovými strunami (klasické a flamenkové), akustické s ocelovými strunami (folkové) a elektrické. Tato stránka je o prvních dvou.

Největší rozdíl jsou struny. Na klasické kytaře jsou struny 1–3 jednotlivá průhledná nylonová vlákna a struny 4–6 mají jádro z asi 200 nylonových vláken ovinuté postříbřeným měděným drátem. Na kytaře s ocelovými strunami jsou struny 1–2 hladká ocel a struny 3–6 jsou ovinuté kovem, často bronzem 80/20 nebo fosforovým bronzem.

Ocelové struny jsou napnuté mnohem víc: jedna sada nylonových strun s normálním tahem (D’Addario EJ45) dává na šesti strunách dohromady 85,8 liber (38,9 kg), zatímco ocelová sada 12–53 (EJ16) asi 160 liber, tedy zhruba dvakrát tolik. Jako u gumičky: čím víc je struna napnutá, tím hůř se mačká.

Kytara s nylonovými strunami je téměř vždy tišší než kytara s ocelovými a její brnkání zní jemněji; ocelové struny dávají ostrý, zvonivý tón. Nylon se používá v klasické hudbě, flamenku, latinskoamerické hudbě, bossa nově, jazzu a popu; ocel ve folku, popu, rocku, blues, country a bluegrassu.

Krk klasické kytary je širší (52 mm u nultého pražce na typické Yamaze), vzadu půlkulatý a s korpusem se spojuje u 12. pražce. Krk kytary s ocelovými strunami je užší (43 mm), vzadu spíš trojúhelníkový a obvykle se spojuje u 14. pražce, takže víc hmatníku je snadno na dosah.

Rodina: Strunný nástroj (drnkací)
Klasifikace: Hornbostel–Sachs 321.322-5: krková skříňová loutna rozeznívaná holými prsty
Struny: 6; nylonové na klasické kytaře, ocelové na folkové kytaře
Znějící rozsah: E2 až C6 (20 pražců)
Klíč: Houslový klíč, zapisuje se o oktávu výš, než zní
Transpozice: Zní o oktávu níž, než je zapsáno
Běžné velikosti: Klasická: menzura 650 mm (Yamaha C40II); ocelostrunná: 25,4 palce ≈ 645 mm (Martin D-28)

Části kytary

Od hlavy po konec korpusu se akustická kytara skládá z částí uvedených níže. Oba druhy mají většinu částí společných; liší se skrytým žebrováním, způsobem upevnění strun a chráničem (pickguardem) u ocelostrunných kytar: klasické struny se ke kobylce přivazují, ocelové v ní drží malé kolíčky.

Dobré vrchní desky bývají „knižně“ skládané: jeden kus dřeva se rozřízne na dvě desky a rozevře jako kniha, takže kresba dřeva na obou stranách je zrcadlová.

Některé části jsou uvnitř nebo vzadu nástroje, kde je obrázek neukáže; jejich čísla zhruba označují, kde jsou.

Odkud se bere zvuk

Struna je tak tenká, že když se chvěje, skoro nehýbe vzduchem, takže sama je velmi tichá. Zamávejte jídelní hůlkou a sotva ucítíte vánek; zamávejte vějířem a ucítíte ho. Kytara předá chvění struny přes sedlo a kobylku do vrchní desky a široká deska dokáže rozhýbat hodně vzduchu.

Korpus vlastně není zesilovač: všechna energie pochází z vašeho drnknutí a korpus jen účinněji mění chvění struny na chvění vzduchu, podobně jako membrána reproduktoru. Zjednodušeně řečeno, vysoké tóny vycházejí hlavně z vrchní desky rozhýbané kobylkou, kdežto velká část hlubokého zvuku pochází ze vzduchu uvnitř korpusu a vychází ozvučným otvorem.

Rezonuje i vzduch uvnitř. Vzduch v ozvučném otvoru se pohybuje sem a tam, jako když foukáte přes hrdlo prázdné láhve a ozve se houkání; říká se tomu Helmholtzova rezonance a u kytary leží mezi F#2 a A2, podle nástroje. Větší ozvučný otvor dává větší hlasitost; menší je tišší, ale kulatější.

Výška tónu struny závisí na čtyřech věcech: hmotnosti, napětí, délce a způsobu kmitání. Těžší, volnější a delší struny znějí níž. Při stejné délce a napětí potřebuje struna o oktávu nižší čtyřnásobnou hmotnost, proto mají hluboké struny tenké jádro ovinuté kovovým drátem: jsou těžší, ale ne příliš tuhé.

Když strunu stisknete, pražec převezme roli nultého pražce jako konec struny, struna se zkrátí a tón stoupne. U 12. pražce má struna poloviční délku, tedy o oktávu výš; u 7. pražce má 2/3 a z E se stane H (B); u 5. pražce má 3/4 a z E se stane A. Každý půltón vynásobí délku asi 0,944, takže pražce jsou směrem ke korpusu užší.

Místo, kde drnknete, mění barvu: blízko kobylky zní jasněji a drnknutí v jedné třetině struny vynechá 3., 6., 9.… harmonickou složku. Drnknutí směrem k desce začne hlasitě a rychle odezní; drnknutí rovnoběžně s deskou je slabší, ale zní déle.

Hned po drnknutí je na struně ostrý ohyb plný vysokých frekvencí; ty rychle odezní, takže asi po sekundě zní tón kulatěji. Nylonové struny kmitají široce a potřebují větší rozestupy, proto jsou klasické krky širší; ocelové struny táhnou tak silně, že deska potřebuje větší a pevnější žebrování.

Zkuste to: zahrajte prázdnou strunu A (5. strunu) a pomalu pohybujte kouskem kartonu sem a tam před ozvučným otvorem. Poslouchejte, jak se zvuk mění. Můžete si také dát ucho k ozvučnému otvoru a potichu zpívat hluboké tóny kolem F#2 až A2 a najít ten, při kterém se korpus rozezní s vámi.

Jak hrát

Na klasickou kytaru se obvykle hraje vsedě: levá noha na podnožce, pas kytary na levém stehně a hlava vlevo, zvednutá zhruba do výšky očí. Kytary se dotýká pravé předloktí; pravý loket spočívá na boku korpusu a zápěstí i ruka jsou uvolněné.

Levý palec podpírá zadní stranu krku, prsty stojí kolmo a tisknou struny konečky. Tiskněte těsně vedle pražce na straně hlavy, ne přímo na něm, jinak měkká část prstu chvění utlumí a tón zní nečistě.

Klasičtí kytaristé obvykle drnkají palcem až prsteníčkem a trsátko normálně nepoužívají; prstoklad pravé ruky se značí p (palec), i (ukazováček), m (prostředníček) a a (prsteníček). Ocelostrunná kytara je skvělá k doprovodu vlastního zpěvu, většinou trsátkem, brnkáním nebo rozloženými akordy (tóny akordu jeden po druhém).

Při brnkání počítejte nahlas: nejdřív brnkněte jen na dobu 1, pak v půlových, čtvrťových a osminových notách; osminové „a“ brnkejte směrem nahoru, obvykle jen přes tři vysoké struny. Flamenkové rasgueado používá všechny prsty; hammer-on (legato nahoru) zahraje tón úderem prstu levé ruky na hmatník a pull-off (legato dolů) jeho odtržením; kapodastr sevře krk, takže můžete zvýšit tóninu bez změny tvarů akordů.

Bez stisknutí jakéhokoli pražce drnkněte na struny 6, 5, 3 a 1: E2, A2, G3, E4. Poslouchejte měkký zvuk nylonu.
Tytéž čtyři prázdné struny na ocelostrunné kytaře: E2, A2, G3, E4. Porovnejte, jak ostrý je začátek každého tónu.
Na 1. struně klasické kytary nejdřív prázdné E4, pak 12. pražec, kde má struna poloviční délku: E5.
Na 1. struně ocelostrunné kytary prázdné E4, pak 13. pražec: F5. Dvanáct pražců dá oktávu, jeden navíc přidá půltón.

Rozsah a zápis

Kytarová hudba se zapisuje v houslovém klíči, ale podle zvyklosti o oktávu výš, než zní. Některé noty mají pod houslovým klíčem malou osmičku, která připomíná, že zní o oktávu níž.

Například prázdná 5. struna se zapisuje jako A3, ale zní jako A2 (110 Hz). Šest prázdných strun se zapisuje E3, A3, D4, G4, B4, E5 a zní jako E2, A2, D3, G3, B3, E4 (B je česky H). Sousední struny jsou většinou o čistou kvartu od sebe; jen mezi G (3. struna) a B (2. struna) je velká tercie.

Nejhlubší tón je prázdná 6. struna, E2 (asi 82,4 Hz). Nejvyšší záleží na pražcích: na kytaře s 20 pražci dosáhne 1. struna C6, na kytaře s 19 pražci B5; v kytarovém zápisu je to E3 až C7. 6. struna se často přelaďuje o celý tón níž na D (drop D), čímž dole přibude D2.

Šest prázdných strun v kytarovém zápisu: E3, A3, D4, G4, B4 (H4), E5.

Zapsáno

Zní

Prázdná 5. struna: zapsané A3, zní A2, o oktávu níž (nakresleno v basovém klíči).

E2 – C6

Poslechněte si

Nejdřív klasická kytara, pak ocelostrunná. Obě hrají E2; která začíná ostřeji a která zní jemněji?
Tento tón je blízko rezonance vzduchu v korpusu (asi F#2 až A2). Porovnejte, jak dlouho a jak plně zní hluboký tón na každé kytaře.
Klasická struna G je jedno nylonové vlákno; ocelová struna G je ovinutá kovem. Slyšte rozdíl v barvě.
Úplný začátek tónu je ostřejší; asi po sekundě zní kulatěji, protože vysoké frekvence odezní.
E5 klasické kytary na 12. pražci, pak F5 ocelostrunné kytary na 13. pražci.

Historie a příbuzní

Kytara se objevila v oblasti Španělska asi před 500 lety (15.–16. století). Kytary z 16. století byly mnohem menší než dnešní, měly čtyři sbory (dvojice strun), střevové struny a střevové pražce uvázané kolem krku.

Kolem roku 1600 přibyl pátý sbor a vznikla „španělská kytara“. V 18. století uvázané střevové pražce ustoupily pevným pražcům ze slonoviny nebo kovu a později v tom století přibyl šestý sbor. Kolem roku 1800 se dvojice změnily v šest jednotlivých strun laděných E–A–D–G–H–E, jak se ladí dodnes.

Hodně z dnešní klasické kytary pochází od španělského kytaráře Antonia de Torrese (1817–1892). Začal stavět v 50. letech 19. století a dělal delší a širší korpusy, aby kytara hrála hlasitěji. Vějířové žebrování nevynalezl, ale zdokonalil ho a rozšířil.

Příběh ocelostrunné kytary je americký. C. F. Martin otevřel svou dílnu v New Yorku v roce 1833 a v polovině 19. století firma Martin vyvinula žebrování ve tvaru X, díky kterému později kytary vydržely tah ocelových strun. Hudebníci na turné potřebovali hlasitost, která doletí až do zadních řad koncertního sálu, takže firma poměrně rychle přešla od střevových strun ke kovovým a ocelostrunné kytary se rozšířily na začátku 20. století.

Během druhé světové války byl nedostatek střevových strun, protože střeva se používala na chirurgické nitě pro raněné na frontě. Newyorský výrobce Albert Augustine vyvinul spolu s kytaristou Segovií nylonové struny, které vyšly na konci 40. let.

Mezi příbuzné kytary patří loutna, vihuela (větší sestřenice s více strunami) a flamenková kytara (tenčí korpus, živější a ostřejší zvuk, který rychle doznívá) a také dvanáctistrunná kytara, elektrická kytara a jihoamerické charango. Čtyři struny ukulele mají stejné intervaly jako struny 1–4 kytary, i když v jiných výškách.

15.–16. st.
Kytara se objevuje v oblasti Španělska; kytary 16. století mají čtyři sbory a střevové struny
kolem 1600
Přibývá pátý sbor; „španělská kytara“
1759
Nejstarší známá kytara s vějířovým žebrováním, připisovaná Francescu Sanguinovi, Sevilla
18. st.
Uvázané střevové pražce nahrazeny pevnými; ve druhé polovině přibývá šestý sbor
kolem 1800
Šest jednotlivých strun laděných E–A–D–G–H–E
1833
C. F. Martin otevírá dílnu v New Yorku
50. léta 19. st.
Antonio de Torres začíná stavět a dává tvar moderní klasické kytaře
kolem 1916
Objevuje se tvar korpusu Dreadnought
konec 40. let 20. st.
Přicházejí nylonové struny pro klasickou kytaru

Začátky a péče

Při výběru první kytary ji vezměte do ruky: levá ruka by měla dosáhnout na vzdálený konec hmatníku u hlavy, jinak zvolte kratší menzuru; menší hráči mohou hrát na velikost 3/4. Nylonové struny mají menší tah než ocelové a začátečníkům se na ně často hraje snáz. Nízká akce (výška strun nad hmatníkem) se snáz mačká, ale příliš nízká způsobuje drnčení nebo tóny, které nedoznívají, proto ji nechte nastavit kvalifikovaným opravářem.

Kytary jsou ze dřeva; ideální vlhkost je 45–55 % a příliš suchý vzduch může dřevo rozpraskat a zvednout kobylku. Stejně jako gumička se nylon při zahřátí ve skutečnosti smršťuje (Goughův–Jouleův jev), takže klasická kytara se v teple rozladí směrem nahoru, nejvíc na strunách 2 a 3.

Pokaždé, když dohrajete, setřete pot a mastnotu suchým hadříkem určeným pro nástroje; nepoužívejte silikonový hadřík, který může poškodit lak.
Klasické struny měňte nejméně každých 6 měsíců, ideálně každé 3; ocelové každý měsíc nebo každých pár týdnů, pokud hrajete denně, nebo asi každé 3 měsíce, pokud hrajete méně. Měňte všech šest najednou.
Každou strunu dolaďujte k tónu zespodu nahoru; ladění shora dolů ji spíš nechá rozladěnou.
Když nehrajete, uložte kytaru do pouzdra a sundejte kapodastr, místo abyste ho v pouzdře nechávali nasazený.
Nebudete na klasickou kytaru hrát déle než 2–3 týdny? Povolte struny o několik otáček.
Prohnutý krk, odlepující se kobylku nebo hodně ohrané pražce svěřte profesionálnímu opraváři; pokud se kobylka odlepuje, nenatahujte nové struny, dokud nebude opravená.

Akustická kytara: klasická a s ocelovými strunami, jak fungují

Seznamte se s akustickou kytarou

Části kytary

Odkud se bere zvuk

Jak hrát

Rozsah a zápis

Poslechněte si

Historie a příbuzní

Začátky a péče

Nástroje

V této lekci

Akustická kytara: klasická a s ocelovými strunami, jak fungují

Seznamte se s akustickou kytarou

Části kytary

Odkud se bere zvuk

Jak hrát

Rozsah a zápis

Poslechněte si

Historie a příbuzní

Začátky a péče

Objevujte dál