Klavír: jak je postavený, jak zní a jak na něj hrát

Seznamte se s klavírem

Klavír je strunný nástroj s klaviaturou. Když stisknete klávesu, mechanika (celá soustava pák, která předá váš pohyb kladívku) vymrští plstí potažené kladívko proti kovovým strunám. Protože může hrát tiše i hlasitě podle toho, jak klávesu stisknete, dostal jméno pianoforte: piano znamená tiše, forte znamená silně. V roce 1711 ho Scipione Maffei nazval „cembalem s tichým a silným“; tehdy se pozdější název objevil poprvé.

Jeho zvuk vychází ze strun, takže patří ke strunným nástrojům. Do strun ale bijí kladívka, stejně jako u cimbálu, takže je trochu podobný i bicímu nástroji. V Hornbostelově–Sachsově systému patří mezi citery ve skupině chordofonů: struny rozeznívané údery kladívek, s klaviaturou.

Existují dva hlavní druhy. Křídlo má struny vodorovně s podlahou a je zhruba 1,5 m až něco přes 2,7 m dlouhé; pianino má struny postavené svisle, aby šetřilo místo. Moderní klavír má 88 kláves: 52 bílých a 36 černých, asi 7¼ oktávy.

Rodina

Klávesový nástroj (zároveň strunný nástroj)

Klasifikace

Chordofon, citerového typu, struny rozeznívané kladívky, s klaviaturou (H–S 314.122-4-8)

Znějící rozsah

A0 až C8 (88 kláves)

Klíče

Klavírní osnova (houslový + basový klíč)

Transpozice

Netransponující (zní, jak je zapsáno)

Běžné velikosti

Křídlo asi 1,5–2,7+ m dlouhé; pianina se vyrábějí ve verzích spinet, console a studio

Části klavíru

Klavír má víc než deset tisíc součástek a většina z nich je v mechanice. Seznam níže sleduje cestu zvuku: od vašeho prstu ke kladívku, ke strunám a k rezonanční desce.

Všechny struny dohromady táhnou za rám silou zhruba 20 tun (zdroje uvádějí 18 až 30 tun, podle nástroje). Každá struna je napnutá silou zhruba 80–90 kg. Proto klavír potřebuje litinový rám.

Vezměme Steinway Model D, běžné koncertní křídlo: 274 cm dlouhé, 156 cm široké a 483 kg těžké. Jeho luby (obvodová stěna) tvoří 17 vrstev tvrdého javoru ohnutých dohromady do jednoho kusu (patent firmy Steinway z roku 1878). Klávesy jsou z evropského smrku, nejdelší měří 62,2 cm; rezonanční deska je ze smrku sitky, uprostřed 9 mm silná a na okrajích 6 mm; kladívka jsou z vlněné plsti na habrovém dřevě.

Některé části jsou uvnitř nebo vzadu nástroje, kde je obrázek neukáže; jejich čísla zhruba označují, kde jsou.

12345678910

1. 1
   Klávesy keys

   Malé páky, které tisknete prsty; předávají pohyb dovnitř.

2. 2
   Mechanika action

   Soustava pák, která promění stisk klávesy v úder kladívka; její vypouštění (výpustka) nechá kladívko hned odskočit.

3. 3
   Kladívko hammer

   Dřevěné kladívko potažené plstí, které udeří do struny.

4. 4
   Dusítko damper

   Když klávesu pustíte, přitiskne se shora na strunu a zvuk utichne.

5. 5
   Struny strings

   Ocelové struny; basové struny jsou ovinuté mědí. Celkem asi 220–240.

6. 6
   Ladicí kolíky tuning pins

   Ocelové kolíky, které drží jeden konec každé struny; jejich otáčením se tón ladí.

7. 7
   Rám (litinová deska) frame / plate

   Velký litinový rám, který unese tah všech strun.

8. 8
   Kobylka bridge

   Dřevěná lišta, o kterou se opírá jeden konec strun a která přenáší jejich chvění na rezonanční desku.

9. 9
   Rezonanční deska soundboard

   Velká smrková deska, která promění malé chvění strun ve velký zvuk.

10. 10
    Pedály pedals

    Křídlo má tři: vlevo una corda, uprostřed sostenuto, vpravo prodlužovací (dusítkový) pedál.

Odkud se bere zvuk

Stiskněte klávesu a kladívko udeří do struny. Samotná struna je ale velmi tichá, jako jedna napnutá gumička. Jedním koncem leží na kobylce, která je přilepená k rezonanční desce, takže chvění přejde do velké desky a deska rozhýbe vzduch. Je to jako položit telefon do prázdné misky: miska se chvěje také a zvuk zesílí.

Nejchytřejší na klavíru je, že kladívko hned po úderu odskočí od struny, takže na ní nezůstane a zvuk neudusí. To je vypouštění (výpustka), trochu jako když se dotknete horké pánve a hned ucuknete.

Každá klávesa má vlastní struny s pevnou výškou tónu, takže vybíráte klávesu, místo abyste prstem měnili délku struny jako na housle. Čím je struna kratší, tenčí a napjatější, tím vyšší je tón. Basové struny jsou ovinuté mědí, aby byly těžší, jako když na švihadlo namotáte silnou přízi, aby se točilo pomaleji; díky tomu mohou znít hluboko, aniž by musely být obrovsky dlouhé.

Ve středu a nahoře má každá klávesa 3 struny, které znějí spolu; níž jsou to 2 a nejhlubší tóny mají jen 1. Když struna předává energii rezonanční desce, nejprve jí dá hodně najednou a potom mnohem pomaleji. Proto tón klavíru nejdřív rychle zeslábne a potom ještě dlouho potichu zní, jako kámen hozený do vody: velké šplouchnutí a pak pomalé vlnky.

Kladívko udeří zhruba v 1/7 délky struny (liší se to podle polohy), což oslabí 7. harmonický tón (7. tón harmonické řady), který se s ostatními tóny tluče. Klavírní struny jsou silné a tuhé, jako ocelové pravítko, které se ohýbá hůř než gumička, takže jejich vyšší alikvóty jsou trochu vyšší, než by měly; ladiči proto celé ladění mírně „roztahují“. Celkové roztažení přes celý rozsah záleží na nástroji: asi 45 centů u Steinwaye Model M a 60 centů u Modelu D (1 cent je setina půltónu).

Vlněná plsť na kladívku je zvláštní: při lehkém dotyku je měkká a čím víc se stlačí, tím je tvrdší, jako houba. Proto když hrajete jemně, zvuk je měkký, a když hrajete silně, je nejen hlasitější, ale i výraznější.

Jakmile prst opustí klávesu, plsť dusítka se přitiskne na strunu a zvuk utichne, jako když položíte ruku na rozhoupanou houpačku. Struny, na které se nehrálo, se také trochu rozechvějí spolu s ostatními. Toto rezonanční znění dává akustickému klavíru jeho bohatý zvuk.

Zkuste to: na akustickém klavíru podržte pravý pedál (zvedne všechna dusítka ze strun), zazpívejte směrem ke strunám hlasité „áá“ a pak náhle přestaňte. Poslouchejte: struny odpovědí tónem, který jste zazpívali. To je rezonance (spoluznění).

Jak hrát

Postavte stoličku doprostřed klaviatury, čelem ke klavíru, a seďte na její přední polovině. Obě chodidla mějte celou plochou na zemi, ramena a paže uvolněné a záda rovná. Nastavte výšku tak, aby lokty byly zhruba v úrovni kláves; vzdálenost je správná, když se vaše pěst při natažené paži právě dotkne víka klaviatury.

Ruku tvarujte, jako byste jemně drželi vajíčko, nebo jako přirozený oblouk ruky volně visící podél těla. Prsty mají čísla: palec 1, ukazováček 2, prostředníček 3, prsteníček 4, malíček 5. Berte ruku, zápěstí a předloktí jako jeden celek a nechte váhu předloktí klesnout do kláves, takže prsty nemusejí silně tlačit.

Hluboké tóny jsou vlevo, vysoké vpravo. Černé klávesy jsou ve skupinkách po 2 a po 3: bílé klávesy kolem skupinky dvou jsou C, D a E, kolem skupinky tří F, G, A a B (česky H). Výšky tónů má klavír už pevně dané; vy rozhodujete, kterou klávesu, jakou silou a jak rychle ji pustíte, a to všechno tvoří výraz.

Stupnici C dur pravou rukou zahrajete takto: prsty 1-2-3 na C, D, E, pak podložte palec na F a hrajte 1-2-3-4-5 až k dalšímu C; směrem dolů přejde prst 3 přes palec. Levá ruka má opačný vzorec: 5-4-3-2-1, pak 3-2-1. Ve stupnicích palec nehraje na černých klávesách.

Pravý pedál je prodlužovací (dusítkový) pedál: zvedne všechna dusítka, takže tóny znějí dál i po puštění kláves. Při dobrém použití zvuk zplní a zesílí; když ho držíte příliš dlouho, harmonie se slijí dohromady. Při změně akordu použijte vázaný (synkopovaný) pedál: nejdřív zahrajte nové tóny, pak pedál pusťte a znovu sešlápněte („zahrát–nahoru–dolů“). Patu nechte na zemi a šlapejte přední částí chodidla, místo abyste zvedali celou nohu.

Levý pedál je pedál una corda (posunovací). Na křídle posune celou mechaniku do strany, takže kladívka udeří do menšího počtu strun a zvuk je tišší a měkčí; na pianinu přisune kladívka blíž ke strunám. Prostřední pedál křídla je sostenuto, který nechá znít jen ty klávesy, které jste už drželi, když jste ho sešlápli; ze všech tří se používá nejméně. Na pianinu je prostřední pedál obvykle moderátor (cvičný pedál), který spustí mezi kladívka a struny pruh plsti.

Staccato znamená krátké, rychlé tóny; trylek je co nejrychlejší střídání dvou tónů. Kladívko křídla padá zpět vlastní vahou, takže klávesa může opakovat víc než desetkrát za sekundu; kladívko pianina vrací pružina, asi 7krát za sekundu.

Časté problémy začátečníků: příliš nízká stolička; poslední článek prstu (ten těsně nad nehtem) prohnutý dozadu, hlavně u ukazováčku a prsteníčku; vytočené zápěstí; a dupání na pedál z nervozity.

• Stupnice C dur pravou rukou nahoru1-2-3 na C D E, palec se podloží na F, pak 1-2-3-4-5 až k dalšímu C. Poslouchejte, aby podložení palce znělo stejně plynule jako každý jiný tón.
• Stejná stupnice dolůZ horního C hrajte 5-4-3-2-1 dolů k F, pak prst 3 přejde přes palec na E, D a C.
• Arpeggio (rozložený akord)Zahrajte tóny akordu C dur (C, E, G) jeden po druhém směrem nahoru, jako když drnkáte na harfu. Ruka se otevře víc než při akordu.

Rozsah a zápis

Klavírní hudba se zapisuje do klavírní osnovy: nahoře osnova s houslovým klíčem a pod ní osnova s basovým klíčem. Začátečníci obvykle čtou houslový klíč pravou rukou a basový levou. Střední C (C4) leží mezi oběma osnovami; dá se zapsat těsně nad basovou osnovu nebo těsně pod houslovou.

88 kláves sahá od nejhlubšího tónu A0 (27,5 kmitu za sekundu) po nejvyšší C8 (asi 4186 za sekundu). A nad středním C, A4, je standardní ladicí tón: 440 kmitů za sekundu.

Klavír není transponující nástroj: zapsané C4 zní jako C4. V lekci Transpozice slouží tón, který hraje klavír, jako „znějící výška“, se kterou se ostatní nástroje porovnávají. Některé klavíry jsou větší: jeden model Bösendorfer má 97 kláves, 9 navíc dole, až k C0. Tyto struny navíc slouží hlavně k rezonanci a hraje se na ně jen málokdy.

Poslechněte si

• Od nejhlubší klávesy k nejvyššíA0, C2, C4, C6, C8. Hluboké tóny jsou temné a dlouho znějí; čím výš, tím je tón kratší a jasnější a tím rychleji doznívá.
• Střední C a A4C4 leží uprostřed klavírní osnovy; A4 je ladicí tón 440 Hz.
• Dvě skupinky černých klávesNejdřív skupinka 2 černých kláves, potom skupinka 3.
• Nahoru po oktáváchC1 až C8. Každý krok nahoru je oktáva: stejný název tónu, jen výš.

Historie a příbuzní

Už před klavírem existovaly strunné nástroje s klaviaturou. Klavichord se objevil ve 14. století; malá mosazná tangenta se tlačí zespodu do struny a je tak tichý, že ho na metr nebo dva skoro neslyšíte. Cembalo se objevilo v Itálii kolem roku 1500; struny drnká a jeho hlasitost zůstává zhruba stejná, ať tisknete jakkoli. Za jednoho z předků klavíru se považuje i cimbál, jehož struny se rozeznívají malými paličkami.

Kolem roku 1700 ve Florencii postavil Bartolomeo Cristofori (1655–1731), který pečoval o nástroje rodu Medicejských, nový nástroj s kladívky a dusítky. Jeho vypouštění nechalo kladívko hned po úderu odpadnout a jeho struny byly silnější a napjatější než u cembala. Nejstarší dochovaný klavír je nástroj, který postavil v roce 1720, s 54 klávesami; dnes je v Metropolitním muzeu umění (The Metropolitan Museum of Art).

Klavír se brzy rozšířil do Německa a Anglie. Johann Sebastian Bach zprvu považoval klavíry Gottfrieda Silbermanna za příliš těžké na hraní a slabé ve výškách, později je ale chválil. Ve Vídni byla mechanika Johanna Andrease Steina jasná a citlivá a Mozart ji miloval; v Londýně v 70. a 80. letech 18. století vyvinul Broadwood a další robustnější anglickou mechaniku.

V 19. století byly klavíry větší a hlasitější. Francouz Sébastien Érard vynalezl dvojité vypouštění (dvojitou repetici), které umožní rychle opakovat tón na téže klávese: poprvé patentováno roku 1808, vylepšená verze byla patentována roku 1821 na jméno jeho synovce Pierra Érarda. Křídla tento nápad používají dodnes. Litinové rámy nahradily dřevěné konstrukce, plstěná kladívka nahradila kožená a v 50. letech 19. století firma Steinway & Sons, kterou v roce 1853 na Manhattanu v New Yorku založil Henry Engelhard Steinway, spojila u křídla křížové strunění (basové struny vedou šikmo přes struny vyšších poloh) s jednodílným litinovým rámem; tato řešení později převzali výrobci na celém světě. Rozsah se rozrostl z 5 oktáv (61 kláves) na konci 18. století na 88 kláves, které se začaly objevovat koncem 60. let 19. století a kolem roku 1900 se staly standardem.

Do rodiny klavíru patří raný kladívkový klavír (fortepiano), stolový klavír, křídlo, pianino, „žirafí klavír“ (raný stojatý klavír, vlastně křídlo postavené na výšku, ocasem nahoru) a dnešní digitální a tiché (silent) klavíry. Kolem roku 1860 pianino téměř úplně nahradilo stolový klavír jako obvyklý klavír v domácnosti.

1. 14. století
   Objevuje se klavichord
2. kolem 1500
   V Itálii se objevuje cembalo
3. kolem 1700
   Cristofori staví ve Florencii první klavíry
4. 1720
   Nejstarší dochovaný klavír (Cristofori, 54 kláves)
5. 1732
   Lodovico Giustini vydává 12 sonát, nejstarší známou hudbu napsanou a vydanou pro klavír
6. 1800
   John Isaac Hawkins vyrábí první úspěšné malé pianino
7. 1808
   Dvojité vypouštění Sébastiena Érarda poprvé patentováno (vylepšenou verzi patentoval jeho synovec Pierre roku 1821)
8. 1825
   Alpheus Babcock v Bostonu vyrábí první jednodílný litinový rám (pro stolový klavír)
9. 1826
   Jean-Henri Pape v Paříži patentuje kladívka potažená plstí
10. 1853
    Henry Engelhard Steinway zakládá Steinway & Sons na Manhattanu v New Yorku
11. 50. léta 19. st.
    Steinway spojuje u křídla křížové strunění a jednodílný litinový rám
12. 1862
    Claude Montal v Paříži vynalézá pedál sostenuto
13. 1868
    První Steinwayovo křídlo s 88 klávesami (dnes v Metropolitním muzeu)
14. 1878
    Steinway patentuje jednodílné ohýbané luby

Začátky a péče

Barva akustického klavíru se mění podle vašeho úhozu a jeho struny bohatě rezonují, ale potřebuje ladit, zabírá místo a váží asi 180–450 kg. Digitální piano je lehké, má regulaci hlasitosti, nikdy se nemusí ladit a funguje se sluchátky, ale úhoz a zvuk se mezi značkami a modely hodně liší. Piano Technicians Guild (PTG, americký cech klavírních techniků) radí před rozhodnutím vyzkoušet obojí a upozorňuje, že některé dovednosti se dají naučit jen na akustickém klavíru.

Srovnávací tabulka PTG uvádí, že digitální piana mají 61 až 88 kláves, ne vždy v plné velikosti, a že jen lepší modely mají váženou klaviaturu (klávesy s vahou jako u opravdového klavíru) a pedály. Tohle stojí za to ověřit; běžné elektronické klávesy váženou klaviaturu nemají. Než koupíte použitý akustický klavír, nechte ho prohlédnout kvalifikovaným klavírním technikem: klavír „zadarmo nebo levně“ může nakonec vyjít nejdráž, pokud bude potřebovat generální opravu.

Klavír se pomalu rozlaďuje, i když na něj nikdo nehraje, protože každá silně napnutá struna se postupně natahuje, nejvíc v prvním roce nového nástroje. Yamaha doporučuje ladit nejméně jednou ročně a v prvním roce dvakrát; PTG uvádí, že většina výrobců doporučuje tři až čtyři ladění v prvním roce a potom nejméně dvě ročně. Jak často skutečně, záleží na tom, kolik hrajete, a na podnebí.

Ladění posouvají i změny vlhkosti. Když je vlhko, rezonanční deska se vyklene a přitlačí kobylku ke strunám, takže ladění stoupne; když je sucho, deska se smrští a ladění klesne. V obou případech se nejvíc mění střed klaviatury. Náhlé změny mohou dřevo dokonce rozpraskat a uvolnit lepené spoje, trochu jako dřevěné dveře, které v deštivém období začnou drhnout.

• Mějte klavír tam, kde je stálá teplota a vlhkost: PTG doporučuje asi 20 °C a 42 % relativní vlhkosti a zdůrazňuje, že vlhkost má zůstávat stálá.
• Mějte ho dál od výdechů topení a klimatizace, kamen, dveří a oken a mimo přímé slunce.
• Prach stírejte měkkým hadříkem; na klávesy používejte zvláštní hadřík a otírejte je odzadu dopředu, ne do stran.
• Jsou-li klávesy špinavé, otřete je dobře vyždímaným hadříkem se zředěným jemným saponátem. Nikdy nepoužívejte alkohol (může způsobit praskliny) ani chemické vlhčené ubrousky, které nejsou určené pro klavíry.
• Než začnete hrát, umyjte si ruce.
• Pianino vysílá hodně zvuku dozadu: nestavějte ho k obvodové zdi; koberce a těžké závěsy pomáhají, aby zvuk nepronikal k sousedům.
• Zní-li jedna klávesa jako dva různé tóny nebo při hlasité hře něco drnčí, požádejte klavírního technika o kontrolu.

Objevujte dál

• Klávesové nástrojeKlaviatura je způsob, jak z jedné řady kláves zahrát mnoho různých zvuků. Zjistěte, jak vytvářejí zvuk klavír, varhany a syntezátor.