Příčná flétna: části, jak zní a jak na ni hrát

Seznamte se s flétnou

Flétna je dřevěný dechový nástroj. Většina dnešních fléten je z kovu, ale rodina se jmenuje podle toho, jak vydává zvuk, ne podle materiálu: chvěje se sloupec vzduchu v trubici.

V Hornbostelově–Sachsově systému (číselném systému pro všechny nástroje světa) má flétna číslo 421.121.12: otevřená příčná flétna s prstovými otvory. První číslice 4 znamená aerofon (zvuk vytváří vzduch); další kroky ji zužují na nástroje, kde se fouká na hranu, a pak na příčné flétny.

Nejběžnější flétna je koncertní flétna v ladění C. Je dlouhá asi 67–68 cm a vnitřek trubice je široký asi 19 mm. K její rodině patří pikola (o oktávu výš), altová flétna v G (o čistou kvartu níž) a basová flétna (o oktávu níž). Altová flétna hraje asi tři oktávy, od G3 do G6. Basová flétna má trubici dlouhou asi 130 cm. Ještě větší kontrabasové flétny znějí ještě níž.

Rodina

Dřevěné dechové nástroje (rodina fléten)

Klasifikace

Aerofon; příčná flétna (Hornbostel–Sachs 421.121.12)

Znějící rozsah

C4 až asi C7 (s H-nožkou B3, česky H3)

Klíč

Houslový klíč

Transpozice

Netransponující (zní tak, jak je zapsáno)

Běžná velikost

Délka asi 67–68 cm, vnitřní průměr asi 19 mm

Části flétny

Flétna se rozkládá na tři díly: hlavici, tělo a nožku. Při skládání držte trubice a zasouvejte je do sebe. Nikdy nechytejte za klapky.

Klapky jsou dvojího druhu. Kryté (zavřené) klapky („německý“ styl) mají ploché misky, které se snadno utěsní, a obvykle k nim patří vysunutá klapka G, která trochu vyčnívá, aby se hodila pro levý prsteníček. Otevřené klapky („francouzský“ styl) jsou kroužky s otvorem uprostřed, jako kobliha s dírou. Zakrývat je chce cvik, ale konečky prstů cítíte chvění vzduchu a můžete mezi tóny klouzat.

Ani jeden druh není prostě lepší. Každý má své přednosti. Flétny se vyrábějí i z různých materiálů. Flétna stříbrné barvy může být postříbřená, z alpaky nebo ze stříbra ryzosti 925 (92,5 % stříbra). Existují zlaté flétny 9K, 14K a 18K, platinové flétny a dřevěné flétny z grenadilu, dřeva tak těžkého, že ve vodě klesne ke dnu. Flétna ze 14karátového zlata váží asi 500 g, flétna ze stříbra 925 asi 440 g. Pikoly bývají z grenadilu nebo z kompozitu; kovové jsou nejméně časté.

Některé části jsou uvnitř nebo za nástrojem, kde je obrázek nemůže ukázat; jejich čísla zhruba označují, kde se nacházejí.

12345678

1. 1
   Korunka (uzávěr hlavice) crown

   Víčko na zavřeném konci hlavice. Nechte ho být: otáčením se může posunout reflektor uvnitř.

2. 2
   Korek a reflektor cork & reflector

   Skryté vedle foukacího otvoru, 17 mm od jeho středu. Udržují oktávy čisté, hlavně třetí oktávu.

3. 3
   Hlavice head joint

   Díl, kde zvuk začíná. Směrem ke korunce se mírně zužuje, místo aby byla dokonalým válcem.

4. 4
   Foukací otvor a ústní destička embouchure hole

   Spodní ret zakrývá zhruba spodní třetinu otvoru a vzduch naráží na protější hranu. Tvar výbrusu otvoru mění, jak se na flétnu hraje.

5. 5
   Tělo body

   Prostřední díl, na kterém je většina tónových otvorů a klapek.

6. 6
   Klapkový mechanismus (Böhmův systém) keys

   Propojené klapky dovolí jedním prstem zavřít víc než jeden otvor. Mechanika dělené E (split E) usnadňuje hraní vysokého E.

7. 7
   Tónové otvory a polštářky tone holes & pads

   Každý další otevřený otvor zvýší tón o půltón. Polštářky otvory utěsňují a po hře je třeba je vysušit.

8. 8
   Nožka foot joint

   Poslední díl s klapkami pro nejnižší tóny. C-nožka sahá do C4; H-nožka přidává B3 (česky H3).

Odkud se bere zvuk

Když foukáte přes hrdlo prázdné láhve, ozve se tón, a flétna funguje stejně. Proud vzduchu naráží na protější hranu foukacího otvoru. Chvějící se vzduch v trubici vytlačuje tento proud ven z otvoru a pak ho vtahuje zpátky, znovu a znovu, jako vlajka třepetající se ve větru.

Flétna funguje jako zobcová flétna. Rozdíl je v tom, že zobcová flétna má pevný kanálek, který vzduch nasměruje za vás, kdežto u příčné flétny tvarují a míří proud vzduchu vaše rty. Nepomáhá žádný plátek, takže malá změna směru vzduchu zvuk hodně změní.

Flétna je otevřená do vnějšího vzduchu na obou koncích: u foukacího otvoru i na druhém konci. Trubice otevřená na obou koncích může znít celým žebříkem tónů s kmitočty 2, 3, 4… krát vyššími než nejnižší. Nejdelší zvuková vlna, kterou pojme, je asi dvakrát delší než flétna. Klarinet, uzavřený na jednom konci, má naproti tomu v hlubokém rejstříku silnější liché alikvóty. Přesně vzato leží tlakový uzel kousek za každým otevřeným koncem, asi 0,6násobek poloměru trubice; tomu se říká koncová korekce.

Výšku tónu lze změnit dvěma způsoby. Zaprvé otevřít otvor: je to jako zkrátit trubici, takže tón stoupne. Na Böhmově flétně každý další otevřený otvor zvýší tón o půltón. Zadruhé nechat prsty v klidu a změnit foukání: rychlejší vzduch, menší otvor mezi rty a kratší vzdálenost k hraně způsobí, že tón přeskočí na vyšší rezonanci. Při hmatu pro C4 můžete zahrát C4, C5, G5, C6, E6, G6, A♯6 a C7, jako byste stoupali po schodech jednoho schodiště. Starší barokní a klasické flétny používaly i vidličkové hmaty: zavření otvoru pod prvním otevřeným.

Proč flétna nemůže stoupat donekonečna? Řada otevřených otvorů funguje jako síto. Nízké zvuky se od otevřených otvorů odrážejí a zůstávají v trubici, ale velmi vysoké zvuky jimi projdou a putují dál trubicí. Na Böhmově flétně leží tato dělicí čára, mezní kmitočet, kousek nad 2 000 Hz. Nad ní trubice zvuk drží hůř a rezonance slábnou.

Uvnitř hlavice funguje krátká kapsa vzduchu mezi korkem a foukacím otvorem jako malá pružina. Korek umístěný 17 mm od středu otvoru a mírně se zužující hlavice udržují oktávy čisté; Böhm na to přišel metodou pokusů a omylů. Když se hraje potichu, zní flétna skoro jako čistá sinusovka (nejjednodušší zvuk, bez alikvótů). Čím hlasitěji, tím méně se jí podobá.

Zkuste to: foukejte přes hrdlo prázdné skleněné láhve, dokud nenajdete úhel, při kterém vznikne tón. Nalijte trochu vody, aby uvnitř bylo méně vzduchu, a foukněte znovu. Stoupl tón? Méně chvějícího se vzduchu dává vyšší tón. Otevření tónového otvoru na flétně dělá totéž: zkracuje chvějící se sloupec vzduchu.

Jak hrát

Flétny jsou jedinou rodinou v dechovém orchestru, která se drží do strany. Seďte vzpřímeně a uvolněte ramena i lokty. Opřete flétnu o kořen levého ukazováčku, tam kde se napojuje na dlaň, a dávejte pozor, kde máte palce. Zápěstí držte zahnutá jako písmeno C a neklopte hlavu k flétně po pravé straně. Někteří učitelé radí nechat paže mírně klesat, místo abyste je drželi vodorovně.

Spodním rtem zakryjte zhruba spodní třetinu foukacího otvoru, ústa mějte uprostřed a foukejte k protější hraně jako s lehkým úsměvem. Otáčejte hlavicí, dokud zvuk nevychází snadno. Začátečníci často začínají se samotnou hlavicí. Jeden učitel radí foukat dolů ke klínu, ne rovně dopředu.

Na vysoké tóny zmenšete otvor mezi rty a zrychlete vzduch. Na nízké tóny rty víc otevřete a vzduch zpomalte. Natočení hlavice dovnitř tón snižuje a ven ho zvyšuje, takže hlavice natočená příliš dovnitř obvykle zní nízko.

Každý tón nasaďte jazykem, jako byste říkali „tý“; zní to zřetelněji než „fý“. Na velmi rychlé tóny používají flétnisté dvojitý jazyk (ta-ka, te-ke, tu-ku) nebo trojitý jazyk (te-ke-te, ta-ka-ta). Frullato je válení „r“ špičkou jazyka nebo v krku jako při kloktání, aby tón zabzučel.

Flétnisté jsou obzvlášť dobří ve flažoletech: hrají vyšší přirozený alikvótní tón na nízký hmat; značí se malým kroužkem nad notou. Šeptané tóny (whisper tones) se hrají s rty skoro zavřenými a velmi jemným vzduchem, takže zní jednotlivé alikvóty samy; mohou dosáhnout C8, nejvyššího tónu, jaký flétna vydá. Multifonie používají zvláštní hmaty, při kterých zní dva nebo více tónů najednou. Na flétně s otevřenými klapkami můžete pomalu odkrývat otvory a kroužky a hrát plynulé glissando (klouzání); na krytých klapkách se klouzat dá také, ale ne tak plynule.

• Dlouhý tón bez vibrataStálý vzduch, takže výška i hlasitost se nemění: rovný, čistý zvuk.
• VibratoPohyby bránice, hrdla a rtů způsobí, že tón jemně pulzuje. Poslechněte si ho nejdřív bez vibrata, pak s ním; na flétně je rozdíl obzvlášť zřetelný.
• Nasazení jazykem (staccato)Dotkněte se jazykem, jako byste říkali „tý“, a hned pusťte, pro krátké, oddělené tóny.
• O oktávu výšMenší otvor mezi rty a rychlejší vzduch zvednou zvuk do vyššího rejstříku: od A4 do A5 je přesně jedna oktáva.

Rozsah a zápis

Noty pro flétnu se píšou v houslovém klíči a flétna netransponuje: zapsané C4 zní jako C4, tedy střední C.

Nejnižší tón je C4. S H-nožkou máte i B3 (česky H3), i když vysoké tóny pak odpovídají o něco hůř. Skladby obvykle sahají asi do C7, zhruba tři oktávy, a zkušení hráči dosáhnou D7 i výš.

Každý rejstřík má svou barvu. Hluboký rejstřík (B3–B4, česky H3–H4) může znít tmavě a dutě. Střední rejstřík (C5–B5, česky C5–H5) je měkký, lehký a jasný. Vysoký rejstřík (C6–D7) je zářivý a může být pronikavý. Nejnižší oktáva má nejvíc barev, ale když se hraje velmi potichu, nenese se daleko.

Ostatní členové rodiny transponují. Pikola se zapisuje o oktávu níž, než zní: zapsané D4 zní jako D5 a její znějící rozsah je D5–C8. Altová flétna zní o čistou kvartu níž, než je zapsáno: zapsané C4 zní jako G3.

Poslechněte si

• Nejnižší tón, C4Nejnižší tón flétny s C-nožkou. Poslechněte si jeho tmavší, dutý zvuk s málo alikvóty.
• Střední rejstřík, A5Měkký, lehký a jasný: střední rejstřík flétny.
• Vysoký rejstřík, C7Blízko horní hranice běžného rozsahu. Zářivý, s nádechem ostrosti.
• Zdola nahoruJedna flétna přes tři oktávy. Poslechněte si, jak se barva mění z tmavé na jasnou.

Historie a rodina

Příčné flétny jsou velmi staré. Ve 2. století př. n. l. je znali ve starověkém Řecku a Etrurii, později v Indii, Číně a Japonsku. Čínská flétna di sahá asi do 5. století př. n. l. a muzea ji řadí do stejné skupiny jako západní flétnu (421.121.12), i když mnoho di má navíc otvor zakrytý tenkou blankou. Zhruba do poloviny 18. století „flétna“ v Evropě často znamenala zobcovou flétnu; příčná se italsky nazývala flauto traverso, „flétna držená napříč“.

V 16. století se flétny vyráběly v sadách v laděních D, G a C. Měly válcovou trubici, jeden foukací otvor a prstové otvory, bez klapek, takže se dalo zahrát jen některé půltóny. Koncem 17. století vyrobila rodina Hotteterre flétnu s jednou klapkou a kónickým vrtáním. Poprvé se dal zahrát skoro každý půltón; dnes jí říkáme barokní flétna.

V roce 1681 hrála Hotteterrova flétna (rozsah D4–G6) v Lullyho operním orchestru; bylo to první vystoupení flétny v takovém orchestru. Quantz (1697–1773) vynalezl ladicí výtah, zkoušel tónové otvory různých tvarů a velikostí a přidal další klapku. Kolem roku 1800 měla flétna už několik klapek a její spodní konec sahal do C.

Velká změna přišla od Theobalda Böhma (1794–1881) z Mnichova, syna zlatníka, který se v roce 1818 stal mnichovským dvorním hudebníkem a v roce 1828 otevřel dílnu na flétny. V roce 1832 vyrobil první flétnu s otvory rozmístěnými podle akustiky, ne podle toho, co je pohodlné pro prsty; měla ještě kónické vrtání, klapky a kroužkové klapky. V roce 1847 představil válcovou trubici s parabolickou hlavicí, plstěnými polštářky v miskách klapek a většími otvory. To je v podstatě moderní flétna a získala mnoho cen, mimo jiné na světové výstavě v Paříži v roce 1855.

Pikola vyrostla z vojenské příčné flétny 17. století. Beethoven ji použil pro bouři ve své Pastorální symfonii (1808) a Verdi pro blesky v Rigolettovi (1851).

1. asi 5. stol. př. n. l.
   Čínská flétna di (podle Britannicy)
2. 2. stol. př. n. l.
   Příčné flétny ve starověkém Řecku a Etrurii
3. 16. stol.
   Sady fléten v D, G a C: válcová trubice, sedm prstových otvorů, bez klapek
4. Konec 17. stol.
   Rodina Hotteterre: jedna klapka, kónické vrtání (barokní flétna)
5. 1681
   Flétna hraje v Lullyho operním orchestru, poprvé v takovém orchestru
6. asi 1800
   Několik klapek; spodní konec prodloužený do C
7. 1808
   Beethovenova Pastorální symfonie používá pikolu pro bouři
8. 1832
   První Böhmova flétna s otvory rozmístěnými podle akustiky
9. 1847
   Böhmova válcová flétna: v podstatě moderní flétna
10. 1851
    Verdiho Rigoletto používá pikolu pro blesky
11. 1855
    Böhmova flétna získává cenu na světové výstavě v Paříži

Začínáme a péče

Spoje flétny jsou kov zasouvaný do kovu, lícovaný s přesností na několik tisícin milimetru. Nikdy je nemažte tukem na korky ani žádným olejem: tuk sbírá prach, který může spoje poškodit a v horších případech způsobit, že se zaseknou. Když spoj jde ztuha, otřete ho hadříkem dočista zvenku i zevnitř; když jde ztuha pořád, požádejte hudební obchod, aby se na něj podíval.

Protože se na flétnu fouká přes otvor, asi dvě třetiny vašeho vzduchu jdou mimo nástroj, takže potřebuje víc vzduchu než i eufonium nebo tuba. Flétnisté mají také sklon k bolestem krku a k syndromu karpálního tunelu, proto hlídejte držení těla. Cvičte před zrcadlem: trojúhelník vlhkosti na ústní destičce je známkou dobrého tónu.

• Po hře protáhněte gázu čisticí tyčinkou, zakryjte jí kovovou špičku tyčinky a vytřete vlhkost z každé trubice.
• Když jsou polštářky vlhké, vložte mezi polštářek a otvor čisticí papírek a několikrát lehce stiskněte klapku; posuňte papírek a opakujte 2–3krát, aniž by papírek sklouzl. Když se polštářek lepí, použijte pudrový papírek.
• Zvenku otírejte flétnu jemně a netiskněte přitom klapky. Stříbro tmavne, když se slučuje se sírou ve vzduchu; když tmavé skvrny nejdou dolů leštícím hadříkem, zkuste hadřík na stříbro. Proti černání pomáhá i každodenní hraní.
• Každý týden vyčistěte místa pod klapkami čističem tónových otvorů. Každý měsíc zkontrolujte, zda se neuvolnily šroubky (seřízení nechte na obchodě), a kápněte nepatrnou kapku oleje na mechaniku tam, kde se klapky pohybují, několikrát klapky stiskněte a přebytek setřete.
• Neotáčejte korunkou a nezatlačujte čisticí tyčinku silou do hlavice: reflektor uvnitř se může posunout a na flétnu se pak bude těžko hrát čistě. Když se najednou těžko hraje čistě, zasuňte čisticí tyčinku do hlavice a zkontrolujte, zda její ryska leží uprostřed foukacího otvoru; pokud ne, nechte ji seřídit v obchodě.

Objevujte dál

• Dřevěné dechové nástrojeDřevěné dechové nástroje vytvářejí zvuk chvějícím se vzduchem uvnitř trubice. Zjistěte, jak fungují flétny, plátky a otvory pro prsty.
• KlarinetJeden plátek se otvírá a zavírá jako malá dvířka a rozechvívá vzduch. Poznejte části, skok o duodecimu a hru.
• SaxofonZ mosazi, a přesto dřevěný: jak plátek tvoří tón, proč oktávová klapka skáče o oktávu a jak transponuje alt a tenor.