Sowlea
Čeština

Ukulele: části, jak vzniká zvuk a jak hrát

Ukulele je malá kytara se čtyřmi strunami. Struny jsou naladěné v překvapivém pořadí, takže celý nástroj zní jasně a tóny leží blízko sebe. Na této stránce uvidíte, jak je postavené, odkud se bere jeho zvuk a jak zahrát první akord.

Zkontrolováno 9. října 2026

V této lekci

Seznamte se s ukulele

Ukulele je malý čtyřstrunný nástroj podobný kytaře, na který se drnká. Jeho předkem je machete, malá čtyřstrunná kytara, kterou na Havaj přivezli portugalští osadníci. Jeho havajské jméno se často překládá jako „blecha“.

Existují čtyři běžné velikosti. Od nejmenší po největší jsou to sopránové, koncertní, tenorové a barytonové. Nejběžnější malá ukulele jsou kratší než 60 cm. Větší velikosti jsou delší: například současné barytonové ukulele firmy Kamaka měří celkem asi 77,5 cm.

Každý výrobce uvádí trochu jiná čísla. Vezměme za příklad současné modely firmy Kamaka: u sopránového je znějící část struny dlouhá asi 34–35 cm, u barytonového asi 50 cm. Sopránové má nejkratší struny a pražce nejblíž u sebe.

Sopránové, koncertní a tenorové ukulele se ladí G–C–E–A. Barytonové se ladí D–G–B–E (česky D–G–H–E), stejně jako čtyři nejvyšší (nejtenčí) struny kytary. Tato stránka se zaměřuje na nejběžnější sestavu: sopránové ukulele laděné G–C–E–A.

Rodina
Strunné nástroje (drnkací)
Klasifikace
Hornbostel–Sachs 321.322: krková loutna s ozvučnou skříní (krk je připevněný k duté skříni)
Standardní ladění
G4–C4–E4–A4 (od 4. struny k 1. struně)
Znějící rozsah
C4 až asi C♯6 (sopránové Kamaka s 16 pražci)
Klíč
Houslový klíč
Transpozice
Netransponující (zapisuje se ve znějící výšce)
Běžné velikosti
Sopránové, koncertní, tenorové, barytonové

Části ukulele

Kamaka nazývá tvar sopránového ukulele „malým tělem ve tvaru osmičky“. U současných modelů firmy Kamaka je vrchní deska, spodní deska a luby z dřeva koa, krk z mahagonu a hmatník a kobylka z palisandru (u některých dražších modelů z ebenu).

U sopránového a koncertního ukulele Kamaka se krk připojuje k tělu u 12. pražce; u tenorového a barytonového u 14. pražce. Kamaka z 50. let 20. století v muzeu jedné vysoké školy má nylonové struny. Machete, ke kterému patří dokumenty z roku 1843, má střevové struny.

Části ukulele
  1. Hlava headstock

    Horní konec nástroje, kde jsou ladicí kolíky.

  2. Ladicí kolíky tuning pegs

    Otáčením strunu napnete nebo povolíte a změníte její výšku.

  3. Nultý pražec nut

    Jeden konec znějící části každé struny.

  4. Krk neck

    Za něj drží ruka; nese hmatník.

  5. Hmatník a pražce fretboard & frets

    Přitiskněte strunu za pražcem, znějící část se zkrátí a tón stoupne.

  6. Vrchní deska top / soundboard

    Tenká dřevěná přední deska, která přebírá chvění struny a tlačí vzduch.

  7. Ozvučný otvor soundhole

    Tudy vzduch uvnitř těla proudí ven a dovnitř a pomáhá hlubokým tónům.

  8. Kobylka bridge

    Drží konce strun a předává jejich chvění do vrchní desky.

  9. Spodní deska a luby back & sides

    Uzavírají duté tělo; tradiční tvar je osmička.

  10. Struny strings

    Čtyři struny, které se rozechvějí, když na ně drnknete nebo brnknete.

Odkud se bere zvuk

Struna je tak tenká, že vzduchem skoro nepohne. U nástrojů jako kytara a ukulele samotné struny téměř nezní. Je to jako mávat jídelní hůlkou: skoro necítíte žádný vánek. Zamávejte vějířem a ucítíte ho mnohem víc.

Proto struna předává své chvění přes kobylku do vrchní desky. Vrchní deska je velká tenká dřevěná plocha, zevnitř vyztužená lištami, a tlačí vzduch jako ten vějíř. Vzduch uvnitř těla také proudí ven a dovnitř ozvučným otvorem, trochu jako když foukáte přes hrdlo láhve a ozve se houkání. Tento vzduch nejvíc pomáhá hlubokým tónům.

Výška tónu závisí na struně. Kratší, napjatější nebo lehčí struna kmitá rychleji a zní výš. Když přitisknete strunu za pražcem, část, která může kmitat, se zkrátí, takže tón stoupne. V rovnoměrně temperovaném ladění zvýší každý pražec tón o jeden půltón.

Drnknutá struna kmitá zároveň celá i v polovinách, třetinách a čtvrtinách. To jsou její alikvótní tóny. Když drnknete přesně v klidném bodě (uzlu) některého z těchto kmitů, ten kmit se nerozezní: drnkněte v jedné třetině délky a bude chybět 3., 6., 9.… z těchto kmitů. Vysoké alikvóty také nejrychleji doznívají, takže vteřinu nebo dvě po drnknutí zní tón kulatěji.

Větší tělo dává obvykle hlasitější, teplejší zvuk s větším basem, i když záleží i na dřevu a na stavbě. Kala popisuje sopránové ukulele jako jasnější a tišší, s menší průrazností, a barytonové jako nejhlubší, blízké akustické kytaře.

Zkuste to: natáhněte gumičku mezi dvěma prsty a drnkněte do ní. Skoro nic neuslyšíte. Teď ji natáhněte přes otevřenou prázdnou krabičku a drnkněte znovu. Krabička funguje jako tělo ukulele a zvuk je mnohem hlasitější.

Jak hrát

Sedněte si na přední okraj židle bez opěrek na ruce; když se opřete dozadu, hraje se hůř. Držte ukulele blízko těla. Bez popruhu ho pravým předloktím přidržujete u hrudníku. Brnkat můžete kdekoli, kde je vám to příjemné, ale nejlepší místo je blízko spoje krku s tělem.

Levý palec se opírá zezadu o krk. Prsty se mírně klenou a tisknou struny konečky mezi pražci. Nehty na této ruce mějte krátké a zápěstí rovné a uvolněné. Když se prst dotkne sousední struny, utlumí ji a akord zní nejasně.

Shora dolů, tak jak nástroj držíte, jsou struny 4. (G), 3. (C), 2. (E) a 1. (A). Začněte brnkáním dolů palcem. Palci se nahoru brnká nepohodlně, a tak nahoru brnkejte prstem pravé ruky. První lekce často používá akordy C, F, G7 a C7.

Později můžete zkusit další techniky. Při campanelle (italsky „zvoneček“) zahrajete každý tón melodie na jiné struně, takže tóny doznívají přes sebe jako zvonky; barokní kytara k tomu používala podobné ladění. Split stroke míchá jednotlivé tóny s plnými akordy a přesouvá silný úder z 2. doby na „a“ za ní, což dává rytmus ve stylu ragtimu. Školy hry učí také tremolo.

  • Přejeďte přes všechny čtyři struny: dolů palcem, nahoru prstem. Tady je jeden úder dolů akordu C (1. struna stisknutá na 3. pražci). Ukázka je složená ze čtyř jednotlivých strun, které nastupují jedna po druhé.
  • Drnkáte na struny po jedné různými prsty, takže každý tón zní zvlášť. Tady jsou čtyři prázdné struny, od 4. k 1. Kala uvádí, že širší rozestupy pražců tenorového ukulele se k prstové hře hodí.

Rozsah a zápis

Noty pro ukulele se zapisují ve výšce, kterou slyšíte, takže to není transponující nástroj; obvykle se zapisuje v houslovém klíči. Srovnejte to s kytarou, která zní o oktávu níž, než je zapsáno; i barytonové ukulele se často zapisuje ve znějící výšce.

Prázdné struny jsou G4, C4, E4 a A4. Nejnižší prázdná struna je C4 (střední C), ne G. Struna G zní výš než struna C. Tomu se říká re-entrantní ladění a není to chyba. Všechny čtyři prázdné struny se vejdou do jedné oktávy a zahrané spolu tvoří akord C6.

Nejvyšší tón je 1. struna (A4) plus jeden půltón za každý pražec. Na sopránovém nebo koncertním ukulele Kamaka s 16 pražci je to C♯6; na tenorovém Kamaka s 18 pražci D♯6. Počet pražců se liší: Kamaka z 50. let s 12 pražci dosáhne jen A5.

Se strunou low G (nízké G) klesne 4. struna o oktávu na G3 a zapisuje se také o oktávu níž. Tenor XL firmy Kala má tradičně nízké G. Barytonové ukulele se ladí D3–G3–B3–E4 (česky H3) a s 19 pražci dosáhne asi B5 (česky H5). Britannica uvádí také ladění A4–D4–F♯4–B4 (česky H4).

Mnoho hráčů čte tabulaturu. Její čtyři linky jsou čtyři struny, s 1. strunou (A) nahoře, a každé číslo je pražec. Akord C je 3 na horní lince a 0 na ostatních třech.

Prázdné struny G4, C4, E4, A4: G je výš než C (re-entrantní ladění).
C4 – C♯6

Poslechněte si

  • Nejdřív 4. struna, pak 3. Struna, která je nahoře, zní výš, ne níž: to je re-entrantní ladění.
  • G4, C4, E4, A4. Všechny čtyři leží v jedné oktávě, a to dává ukulele jeho sevřený, jasný zvuk.
  • G4, C4, E4 a C5 začnou znít několik milisekund po sobě, od 4. struny k 1., a splynou v jeden akord.
  • Střední C na 3. struně. Poslechněte si začátek a pak konec: jasné vysoké alikvóty doznívají jako první.
  • Nejdřív znějící akord C, pak úder do přidržených, utlumených strun. Utlumená struna nemá skoro žádnou výšku, jen krátké cvaknutí, a proto se prsty nesmějí dotýkat nesprávných strun.

Historie a rodina

Ukulele vyrostlo z machete (zvaného také braguinha), malé čtyřstrunné kytary z ostrova Madeira. Jedno machete vyrobené na Madeiře v letech 1840 až 1870 je dlouhé 50,5 cm, má borovicovou vrchní desku, spodní desku a luby z olivového dřeva a mosazné pražce. Muzeum uvádí, že tento typ nástroje se na Havaji ujal v 80. letech 19. století jako ukulele.

23. srpna 1879 připlula do Honolulu loď Ravenscrag se 423 lidmi z Madeiry, kteří přijeli pracovat na plantáže cukrové třtiny. Na palubě byli Manuel Nunes, Augusto Dias a José do Espírito Santo. Nejdřív pracovali na plantážích; do roku 1889 byli všichni tři vedeni jako výrobci kytar. Patří k prvním výrobcům ukulele.

Král Kalākaua uvedl ukulele na královská vystoupení a večírky v paláci ʻIolani. Tato královská podpora pomohla, aby ho lidé začali vnímat jako vlastní nástroj Havaje. Jméno znamená „skákající blecha“. Podle jednoho příběhu pochází z přezdívky Edwarda Purvise, drobného, čilého muže, který pomohl ukulele zpopularizovat. Podle jiného popisuje prsty hráče, které skáčou po strunách.

Mezinárodní výstava Panama–Pacifik v San Francisku v roce 1915 přinesla ukulele na americkou pevninu. Martin vyrobil svá první sopránová ukulele ještě téhož roku, koncertní od roku 1925 a první tenorová v roce 1929. Na Havaji začal Samuel Kamaka stavět ukulele z koa v roce 1916 a v roce 1928 si nechal patentovat oválné „ananasové“ ukulele (pineapple).

Rodina je široká. Pětistrunné rajão z Madeiry se ladí D–G–C–E–A, takže jeho poslední čtyři struny odpovídají ladění ukulele G–C–E–A; rajão se později proměnilo v osmistrunné taropatch. Barokní kytara také používala re-entrantní ladění. Banjo ukulele má místo dřevěné vrchní desky malé banjové tělo s blánou z telecí kůže; jeden takový nástroj v Edinburghu byl vyroben v Londýně kolem roku 1940.

  1. 1840–1870
    Na Madeiře vzniká čtyřstrunné machete (dnes v muzeu V&A)
  2. 1879
    Ravenscrag přiváží do Honolulu dělníky z Madeiry, mezi nimi Nunese, Diase a Espírita Santa
  3. 1889
    Všichni tři jsou v Honolulu vedeni jako výrobci kytar
  4. 1915
    Výstava Panama–Pacifik v San Francisku; Martin vyrábí svá první sopránová ukulele
  5. 1916
    Samuel Kamaka začíná ve svém sklepě stavět ukulele z koa
  6. 1928
    Kamaka si nechává patentovat oválné ananasové ukulele
  7. 1959
    Kamaka otevírá továrnu na South Street v Honolulu

Začínáme a péče

Volba velikosti je kompromis. Sopránové má nejkratší struny a pražce nejblíž u sebe a Kamaka ho nazývá dokonalým prvním ukulele a oblíbeným nástrojem hráčů s menšíma rukama. Větší velikosti znějí hlasitěji a tepleji a pražce mají dál od sebe. Koncertní ukulele Kamaka nazývá nejlepším spojením velikosti a zvuku a o tenorovém říká, že je to velikost, kterou její umělci používají nejčastěji.

Barytonové má stejné ladění jako čtyři horní struny kytary. Protože je laděné o kvartu níž, hmat, který na sopránovém dává C, dává na barytonovém G.

Kamaka upozorňuje, že masivní dřevo je citlivé na teplotu a vlhkost. Pomalé změny obvykle nevadí; vyhýbat se je třeba náhlým.

  • Když nehrajete, mějte ho v pevném pouzdře, v bezpečí před nárazy a náhlými změnami teploty nebo vlhkosti.
  • Držte ho dál od topení a jiného přímého tepla; zvlhčovač pro nástroje může pomoci udržet správnou vlhkost.
  • Při běžné péči ho otírejte měkkým, čistým, suchým bavlněným hadříkem; k čištění použijte mírně navlhčený hadřík, nikdy mokrý. Na lakovaný povrch můžete použít čisticí prostředek na nástroje, ale vyhněte se všemu, co obsahuje vosk.
  • Nehty na ruce, která tvoří akordy, mějte krátce zastřižené; struny se pak tisknou mnohem snáz.
  • Když struna G zní výš než struna C, nic se neděje: to je standardní re-entrantní ladění.

Zvuk klavíru: Salamander Grand Piano, autor Alexander Holm (CC BY 3.0).

Nástroje

  1. Rodiny nástrojů
  2. Smyčcové nástroje
  3. Dřevěné dechové nástroje
  4. Žesťové nástroje
  5. Bicí nástroje
  6. Klávesové nástroje
  7. Hlas
  8. Orchestr
  9. Klavír
  10. Akustická kytara
  11. Elektrická kytara
  12. Baskytara
  13. Ukulele
  14. Housle
  15. Violoncello
  16. Příčná flétna
  17. Klarinet
  18. Saxofon
  19. Trubka
  20. Bicí souprava

Všechny lekce o nástrojíchHudební knihovna

V této lekci

Velikost textu