Rodiny nástrojů: jak každá vytváří zvuk

Každý zvuk je chvění

Lehce si položte prsty na krk a bzučte. Ucítíte lechtání. To lechtání je chvění: něco se velmi rychle pohybuje sem a tam. Každý zvuk, který slyšíte, od šepotu po buben, začíná tím, že se něco chvěje.

Chvění postrkuje okolní vzduch a vzduch nese chvění k vašemu uchu. Jak rychle se něco chvěje, rozhoduje o tom, jak vysoký nebo hluboký je tón. Rychlé chvění zní vysoko, jako pískot myši. Pomalé chvění zní hluboko, jako velký buben.

Nástroje jsou chytré stroje, které chvění vytvoří schválně, udržují je v chodu a zesílí je natolik, aby bylo slyšet.

Zkuste to: natáhněte mezi dva prsty gumičku a drnkněte na ni. Sledujte, jak se rozmaže. Teď ji napněte víc a drnkněte znovu: tón je vyšší.

Rodiny

Hudebníci třídí nástroje do rodin podle toho, co chvění vytváří. Tady jsou.

Smyčcové nástroje

Napnutá struna se chvěje, když na ni drnkneme, smyčcem ji rozezvučíme nebo do ní udeříme. Housle, violoncello, kytara, harfa.

Dřevěné dechové nástroje

Vzduch foukaný přes hranu nebo přes plátek se chvěje uvnitř trubice. Flétna, klarinet, hoboj, saxofon.

Žesťové nástroje

Rty hráče bzučí v kovovém náustku a trubice bzučení zesílí. Trubka, lesní roh, pozoun, tuba.

Bicí nástroje

Do něčeho se udeří, něco se zatřese nebo se po něčem škrábe. Bubny, činely, xylofon, triangl.

Klávesové nástroje

Zvuk řídí řada kláves. Klavír udeří do strun malými kladívky; varhany pošlou vzduch do píšťal.

Hlas

Vzduch z plic rozechvěje v krku dvě malé hlasivky. Ústa tvarují zvuk do slov a tónů.

Velké je hluboké, malé je vysoké

V rámci jedné rodiny hrají největší nástroje obvykle nejhlubší tóny a nejmenší obvykle nejvyšší. Dlouhá struna, dlouhá trubice nebo velký buben se chvějí pomaleji než krátké a malé.

Housle jsou malé a zpívají vysoko. Kontrabas je vysoký jako dospělý člověk a hluboce dunívá. Pikola je maličká flétna s velmi vysokým, jiskřivým zvukem a tuba je obrovský žesťový nástroj s hlubokým, kulatým zvukem.

Kterou rodinu slyšíte?

Až budete příště poslouchat písničku, zkuste pojmenovat rodiny. Zní tam zvuk ze struny, od někoho, kdo fouká, nebo od něčeho, do čeho se udeřilo? Mnoho písní používá tři nebo čtyři rodiny najednou a tomuto smíšení zvuků hudebníci říkají barva zvuku hudby.

Zkuste to: vyberte si písničku, kterou máte rádi, a zapište si všechny nástroje, které slyšíte. Pak každý zařaďte do jeho rodiny.