Melodie: jak vzniká nápěv
Melodie je ta část, kterou si broukáte: jeden tón za druhým, každý s vlastní výškou a délkou. Dobré melodie nejsou náhodné. Mají tvar, malé nápady, které se vracejí, místa na nádech a chvíli, která působí jako vrchol kopce. Poslechněte si každou myšlenku a pak zkuste napsat vlastní čtyři takty.
V této lekci
Melodie je čára s tvarem
Veďte čáru přes tóny melodie a dostanete její tvar, kterému se říká melodická křivka. Některé melodie stoupají jako po schodech, některé sjíždějí dolů a mnoho jich stoupá a pak klesá jako oblouk nebo vlna.
Tvar mění náladu. Melodie, která pořád stoupá a zastaví se vysoko, zní vzrušeně, jako by ještě neskončila. Melodie, která vystoupá a pak se vrátí dolů, zní klidně a uzavřeně, jako když hodíte míč a zase ho chytíte.
- Melodie, která vystoupá až nahoru a zastaví se vysoko, pořád čeká.
- Melodie, která vystoupá na vrchol a pak se vrátí domů.
Kroky a skoky
Když melodie přejde na sousední tón stupnice, například z do na re, je to krok. Když tóny přeskočí, například z do na sol, je to skok. Kroky znějí plynule a dobře se zpívají. Skoky znějí odvážně a jasně a upoutají pozornost.
Většina zpěvných melodií používá hlavně kroky a jen pár skoků. Slavné téma „Óda na radost“ z Beethovenovy 9. symfonie se pohybuje skoro jen po krocích. „Twinkle, Twinkle, Little Star“, francouzská melodie poprvé vytištěná v roce 1761, začíná skokem z do nahoru na sol.
Užitečný zvyk: po velkém skoku se mnoho melodií otočí a po krocích se vrací, takže vyplní mezeru, kterou přeskočily. Je to vodítko, ne zákon, ale udržuje linku v rovnováze.
- Melodie, která jde jen na sousední tóny.
- Stejný rytmus i akordy, ale každý pohyb je skok.
- Beethovenova melodie (1824): skoro samé kroky.
- Francouzská melodie z roku 1761: skok z do na sol hned na začátku.
- Dva velké skoky nahoru, po každém kroky zpátky dolů.
Motivy: malý nápad, který se vrací
Motiv je krátký nápad z několika tónů, který znovu poznáte. Začátek Beethovenovy 5. symfonie je slavný příklad: krátká-krátká-krátká-dlouhá, G G G E♭, a pak stejný vzorec o krok níž, F F F D. Velká část této věty vyrůstá z těchto čtyř tónů.
Skladatelé motiv používají znovu a pokaždé ho trochu pozmění, takže melodie působí známě i nově zároveň. Můžete ho zopakovat přesně, posunout nahoru nebo dolů, aby začínal na jiném tónu (to je sekvence), nebo obrátit jeho směr, takže z nahoru se stane dolů. Poslechněte si jeden motiv o pěti tónech použitý třemi způsoby.
- Motiv, pak stejný motiv znovu, pak závěr.
- Motiv posunutý o krok výš a pak ještě výš, jako po schodech.
- Motiv a pak vzhůru nohama: co šlo nahoru, teď jde dolů.
- Krátká-krátká-krátká-dlouhá, dvakrát: G G G E♭, F F F D (1808).
Fráze: kde hudba dýchá
Fráze je hudební věta. Mnoho frází má zhruba čtyři takty, i když mohou být kratší i delší. Každá končí malým místem odpočinku: delší notou nebo krátkým tichem, kde se zpěvák může nadechnout. Tomuto místu odpočinku se říká závěr (kadence).
Melodie bez míst na nádech zní jako někdo, kdo mluví a nezastaví se, aby se nadechl. Poslechněte si stejné tóny s nádechy a bez nich.
- Dvě krátké fráze, každá končí delší notou a nádechem.
- Podobné tóny v jednom dlouhém proudu, který se nikdy nezastaví.
Otázka a odpověď
Fráze často přicházejí v párech, jako otázka a odpověď. První fráze se zastaví na místě, které působí otevřeně, často na re nebo sol nad akordem V. To je půlzávěr, čárka. Druhá fráze začne stejně, ale skončí na do nad akordem I, tečkou. To je autentický závěr.
Hudebníci takové dvojici říkají předvětí a závětí. Víc o závěrech uslyšíte v lekci Harmonie. Poslechněte si samotnou otázku, samotnou odpověď a pak obě spolu.
- Dva takty, které se zastaví na re: zní nedokončeně.
- Stejný začátek, ale dopadne na do: hotovo.
- Otázka a pak odpověď: čtyři takty, které působí uzavřeně.
Vrchol
Mnoho dobrých melodií má jeden vrchol, temeno kopce, kterého často dosáhnou jen jednou a někde po polovině. Melodie k němu stoupá, dorazí na něj a pak jde domů. Protože se tam dostanete jen jednou, působí ta chvíle výjimečně.
Když melodie nikam nesměřuje nebo pořád dokola naráží na stejný nejvyšší tón, o tuto chvíli přijde. Je to vodítko, ne pravidlo, ale ve vlastních melodiích stojí za vyzkoušení.
- Melodie vystoupá k jednomu nejvyššímu tónu ve 3. taktu a pak se vrátí domů.
- Melodie, která celou dobu přešlapuje na stejných několika tónech.
Napište vlastní čtyři takty
Začněte pěti tóny durové pentatoniky na C: do re mi sol la (C D E G A). Spolu znějí dobře skoro v jakémkoli pořadí, takže je těžké se splést (viz lekce Stupnice). Nejdřív si vytleskejte jednoduchý rytmus a pak každému tlesknutí dejte tón.
Ať jsou takty 1–2 otázka, která se zastaví na re nebo sol, a takty 3–4 odpověď, která začne stejně a skončí na do. Pohybujte se hlavně na blízké tóny, jen s jedním nebo dvěma velkými skoky, a nejvyšší tón si nechte na 3. takt. Tady je příklad udělaný přesně takhle.
- Pentatonika, čtyři takty: otázka se zastaví na re, odpověď se vrátí domů na do.
Zkuste to: na klavíru nebo klaviatuře v telefonu používejte jen C D E G A. Zahrajte čtyři takty: takty 1–2 končí na D, takty 3–4 na C a nejvyšší tón se objeví jednou ve 3. taktu. Pak si to zazpívejte. To je vaše první melodie.
Zvuk klavíru: Salamander Grand Piano, autor Alexander Holm (CC BY 3.0).