Faktura: jak se hudební linky proplétají

Nitě ze zvuku

Linka v hudbě je jedna řada tónů, jeden po druhém, jako melodie, kterou si broukáte. Faktura klade dvě otázky: kolik linek zní a jak spolu vycházejí? Zpívají všechny stejnou melodii, vede jedna a ostatní pomáhají, nebo má každá vlastní melodii?

Hudebníci pro to používají tři hlavní názvy: monofonie, homofonie a polyfonie. Slova pocházejí z řečtiny. Mono znamená jeden, homo stejný, poly mnoho a fonie zvuk.

Jedna linka: monofonie

Monofonie je jediná melodie, pod kterou nic není: žádné akordy a žádná druhá linka. Jeden člověk, který si brouká, je monofonie. Celý dav, který zpívá stejnou melodii, je také monofonie, i když ji muži a ženy zpívají o oktávu od sebe, protože je to pořád jedna linka.

Slavným příkladem je gregoriánský chorál, kostelní zpěv středověku: všichni zpívají stejnou melodii, obvykle bez nástrojů (viz lekce Stará hudba).

Existuje i blízký příbuzný, heterofonie: několik hudebníků hraje stejnou melodii současně, ale každý ji zdobí trochu jinak. Takhle funguje mnoho tradičních stylů, například indonéský gamelan a arabská klasická hudba.

• Jeden hlasPomalá melodie, pod kterou nic není.
• Mnoho hlasů, jedna melodieStejná melodie zdvojená o oktávu níž: pořád jedna linka.

Melodie s pomocníky: homofonie

Homofonie znamená jednu hlavní melodii, kterou podporují další hlasy. Takhle funguje většina písní, které slyšíte: zpěvák má melodii a kytara nebo klavír pod ní hraje akordy. Akordy jdou s melodií, ale vlastní melodii nemají.

Existuje i druhý druh: všechny hlasy se pohybují ve stejném rytmu, jako sbor, který zpívá chorál slovo po slově společně. Horní hlas je melodie a hlasy pod ním dělají z každé noty akord.

• Melodie a akordyMelodie nahoře, pod ní jemné akordy na každou dobu.
• Všichni spolu, jako chorálČtyři hlasy, jeden rytmus: každá nota se mění ve stejnou chvíli.

Několik melodií naráz: polyfonie

V polyfonii jsou dvě nebo více linek a každá je skutečná melodie. Nepohybují se všechny najednou: jedna se hýbe, zatímco jiná drží dlouhou notu, jedna jde nahoru, zatímco jiná dolů. Kteroukoli z nich byste mohli zazpívat samotnou a pořád by dávala smysl.

Porovnejte dvě tlačítka níže. Horní melodie je v obou případech úplně stejná. Nejdřív ji zespodu podpírají akordy. Pak pod ní kráčí druhá melodie, která ožije pokaždé, když horní melodie odpočívá na dlouhé notě. Johann Sebastian Bach byl mistrem tohoto způsobu psaní (viz lekce Bach).

• Stejná melodie + akordyMelodie s jednoduchými akordy: homofonie.
• Stejná melodie + druháDruhá linka v basu se hýbe, když horní stojí.

Za vedoucím: kánony

Nejsnazší způsob, jak vytvořit polyfonii, je napodobování. V kánonu jeden hlas začne melodii a jiný hlas začne tutéž melodii o něco později, jako ozvěna, která pořád pokračuje. První hlas vede a ostatní ho následují.

Kánon, ve kterém všichni zpívají stejnou melodii a na konci se vracejí na začátek, se může točit dokola (anglicky se mu říká round). Frère Jacques, česky známý jako „Bratře Kubo“, je slavný kánon tohoto druhu, často zpívaný čtyřhlasně. Nikdo přesně neví, kdo ho napsal; melodie byla ve Francii zapsaná už kolem roku 1780 a dnes ji smí každý volně používat. V čínštině se často zpívá s jinými slovy jako „Dva tygři“.

V ukázce vstupuje každý nový hlas dva takty po předchozím. Hlasy jsou od sebe o oktávu, abyste mohli sledovat každý z nich.

• Jeden hlasBratře Kubo zpívaný jen jedním hlasem.
• Tříhlasý kánonStejná melodie, za kterou jde druhý a třetí hlas.

Zkuste to: zpívejte Bratře Kubo a poproste kamaráda, aby začal od začátku, až dojdete ke slovům „ještě spíš?“ (francouzsky „Dormez-vous“). A kánon je na světě.

Dva způsoby myšlení: harmonie a kontrapunkt

Na stejnou hudbu se můžete dívat dvěma směry. Myslet harmonicky znamená dívat se nahoru a dolů: které tóny zní právě teď spolu a jaký tvoří akord? Myslet kontrapunkticky znamená dívat se zleva doprava: jak se každá linka pohybuje a zní vedle ostatních pořád jako samostatná melodie?

Slovo kontrapunkt pochází z latinského punctus contra punctum, „bod proti bodu“, tedy nota proti notě. Jedna z jeho nejstarších rad: když jedna linka jde nahoru, nechte druhou jít dolů. Linky, které se pohybují opačným směrem, snadno slyšíme jako dvě. Linky, které se pohybují spolu o oktávu nebo dvě od sebe, splynou v jednu tlustší linku.

Dobrá hudba používá oba způsoby zároveň. I v kánonu musí linky tam, kde se potkávají, tvořit příjemné akordy, a i jednoduché akordy znějí lépe, když se každý hlas pohybuje plynule.

• Stejný směrDvě linky dvě oktávy od sebe: znějí jako jedna.
• Opačné směryJedna linka stoupá, druhá klesá: slyšíte dvě.

Jak slyšet fakturu

Faktura se může měnit i uvnitř jedné skladby. Píseň může začít samotným hlasem, přidat akordy a později přivést druhou melodii. Změna faktury je jednoduchý způsob, jak nechat hudbu růst, aniž by se měnila melodie.

Krátká ukázka níže udělá všechny tři věci ve čtyřech taktech: jedna linka samotná, pak melodie s akordy a pak melodie s druhou melodií.

• Sama, akordy, dvě melodieTakt 1 sám, takt 2 s akordy, takty 3–4 s druhou melodií.

Zkuste to: až budete příště poslouchat píseň, spočítejte, kolik linek slyšíte na začátku, uprostřed a na konci.

Objevujte dál

• MelodieMelodie je řada tónů s tvarem. Poslechněte si kroky a skoky, motivy, fráze, otázku a odpověď a pak napište vlastní.
• HarmonieProč některé akordy působí jako domov a jiné se chtějí vrátit. Římské číslice, funkce akordů, závěry a slavné postupy.
• Forma písněPísně se skládají z částí, které se vracejí. Poznejte sloku, refrén a bridge, zjistěte, jak hudebníci označují části písmeny, a poslechněte si dvanáctitaktový blues.