Kvintový kruh vysvětlený jako hodiny

Dvanáct tónin na ciferníku

C je nahoře, tam, kde je 12 hodin. Každý krok ve směru hodinových ručiček jde o čistou kvintu nahoru (sedm půltónů): C, G, D, A, E, B (H), pak F♯ a tak dál dokola. Každý krok opačným směrem jde o kvintu dolů: C, F, B♭, E♭ a tak dále.

Po dvanácti krocích jste zpátky na C. Je to jako kouzelné schodiště, které pořád stoupá, a přesto vás přivede tam, kde jste začali: na skutečných schodech nemožné, u názvů tónů pravda.

Na každém místě o jeden křížek nebo béčko víc

Předznamenání je skupina křížků nebo béček zapsaná na začátku každé notové osnovy. Říká, které tóny jsou zvýšené nebo snížené po celou skladbu, takže se nemusí psát u každé noty.

C dur nemá žádné křížky ani béčka. Každý krok ve směru hodinových ručiček přidá jeden křížek: G dur má jeden, D dur dva, A dur tři. Každý krok proti směru hodinových ručiček přidá jedno béčko: F dur má jedno béčko, B♭ dur dvě, E♭ dur tři.

Jako když na narozeninový dort přibude každý rok jedna svíčka, počet roste pokaždé přesně o jednu. Když tedy víte, kde tónina v kruhu leží, víte, kolik má křížků nebo béček, aniž byste se učili seznam nazpaměť.

Dole v kruhu mají tři tóniny dvě jména, která zní stejně: B a C♭, F♯ a G♭, C♯ a D♭. Jedna se píše s křížky a druhá s béčky.

Pořadí křížků a béček

Křížky se přidávají vždy ve stejném pořadí: F♯ C♯ G♯ D♯ A♯ E♯ B♯ (česky fis, cis, gis, dis, ais, eis, his). Béčka jdou v opačném pořadí: B♭ E♭ A♭ D♭ G♭ C♭ F♭ (česky b, es, as, des, ges, ces, fes). Všimněte si, že pořadí béček je pořadí křížků přečtené pozpátku.

Nejjednodušší je říct si písmena několikrát nahlas: F C G D A E H popředu pro křížky a pozpátku pro béčka.

Mollová dvojčata bydlí uvnitř

Každá durová tónina má mollovou tóninu s přesně stejnými křížky nebo béčky. Říká se jí paralelní moll, „mollové dvojče“. V kruhu leží mollová tónina hned uvnitř své durové: C dur a a moll, G dur a e moll, F dur a d moll.

Paralelní moll najdete na klavíru takto: začněte na tónu durové tóniny a odpočítejte tři klávesy dolů, včetně černých: C → B (H) → B♭ → A.

Sousedé jsou nejlepší přátelé

Akord tvoří tři nebo více tónů zahraných současně. Tóniny, které v kruhu leží hned vedle sebe, mají společné všechny tóny kromě jednoho, takže zní blízce a přátelsky. Proto jsou tři nejčastější akordy tóniny akord na ní samotné a akordy jejích dvou sousedů. V C dur jsou to C, F a G. Hudebníci číslují akordy římskými číslicemi podle stupně stupnice, na kterém začínají: C je 1. stupeň C dur (I), F 4. (IV) a G 5. (V). Velké číslice znamenají durové akordy, malé (ii, iii, vi) mollové akordy. Tisíce písní si vystačí jen s I, IV a V.

Mollové akordy hned uvnitř těchto tří (v C dur Am, Dm a Em) jsou také přátelé. Dohromady těchto šest akordů pokryje většinu písniček pro začátečníky. Klepněte na tóninu v kruhu výše a přehrajte si její akordy.

Převedení písničky do jiné tóniny

Když je písnička na zpívání moc vysoko nebo nízko, můžete každý akord posunout po kruhu o stejný počet míst. Písnička s akordy C, F a G posunutá o jedno místo po směru hodinových ručiček bude mít G, C a D. Zní stejně, jen výš nebo níž, jako když otočíte kolečkem na kruhu. Tomu se říká transpozice.

Všechny tóniny na první pohled

Tato tabulka ukazuje každou durovou tóninu, její křížky nebo béčka a její mollové dvojče.