Názvy tónů: sedm písmen hudby

Sedm názvů, jako dny v týdnu

Tóny se pojmenovávají písmeny. Začneme od C, jako většina lekcí: C D E F G A H. Poslední tón se česky jmenuje H, ale anglicky a na tomto webu B. Více o tom níže.

Po H přijde znovu C, tak jako po neděli přijde znovu pondělí. Nové C zní jako tentýž tón jako to staré, jen výš. Uslyšíte to, když muž a dítě zpívají spolu stejnou písničku: zní to jako jedna melodie, ale hlas dítěte je výš přesně o tuto vzdálenost.

Vzdálenost od jednoho C k dalšímu C se nazývá oktáva. Slovo pochází z latinského octo, osm. Názvů je jen sedm, tak proč osm? Protože počítáme obě C: C D E F G A H C. Je to jako počítat dny od jednoho pondělí do dalšího: osm dní, když započítáte obě pondělí.

Jak najít C na klavíru

Podívejte se na černé klávesy. Jsou ve skupinkách: dvě spolu, pak tři spolu, pak zase dvě a tři, po celé klaviatuře.

C je bílá klávesa hned vlevo od každé skupinky dvou černých kláves. Představte si dvě černé klávesy jako malou stříšku a C jako dveře na levé straně domku.

Když najdete C, bílé klávesy směrem doprava jsou D E F G A H a pak další C.

Zkuste to: klepněte na všechna C na klaviatuře výše. Všechna zní podobně, jen výš nebo níž.

Do re mi: názvy pro zpěv

Při zpěvu se místo písmen často používají slabiky, protože se lépe zpívají: do re mi fa sol la ti (v některých zemích se místo ti říká si).

V mnoha zemích, například v Itálii, Francii nebo Španělsku, je do vždy C, takže do re mi je jen jiný název pro C D E. Tomu se říká „pevné do“. V Česku tóny nazýváme písmeny a slabiky do re mi se používají hlavně při zpěvu. Často jako „pohyblivé do“ (relativní solmizace): do je domovský tón durové písničky (tón, na kterém píseň působí ukončeně), ať je to kterýkoli tón. Váš učitel nebo učebnice vám řekne, který způsob používá.

Černé klávesy: křížek ♯ a béčko ♭

Černá klávesa dostává jméno podle bílé klávesy vedle ní. Křížek ♯ znamená „hned o klávesu výš“: černá klávesa hned vpravo od C je C♯ (česky cis). Béčko ♭ znamená „hned o klávesu níž“: černá klávesa hned vlevo od D je D♭ (česky des).

C♯ a D♭ jsou tedy stejná klávesa se dvěma jmény, jako kamarád, který má skutečné jméno i přezdívku. Které jméno použijeme, záleží na okolní hudbě.

Na dvou místech mezi bílými klávesami žádná černá není: E–F a H–C. Tyto bílé klávesy už leží hned vedle sebe, takže E♯ je stejná klávesa jako F a H♯ (na tomto webu B♯) je stejná jako C. Tyto názvy neuvidíte často, ale teď už víte, proč existují. (Platí to i obráceně: F♭ je E a C♭ je H.) V několika stupnicích můžete dokonce narazit na dvojitý křížek 𝄪 (o dvě klávesy výš) nebo dvojité béčko 𝄫 (o dvě klávesy níž): F𝄪 se hraje na klávese G.

Odrážka ♮ ruší křížek nebo béčko a vrací tón zpět na obyčejnou bílou klávesu.

Čísla za písmeny: které patro?

Klavír má mnoho C, a tak za písmeno přidáváme číslo, které říká, o které jde, jako patra ve vysokém domě. C blízko středu klavíru je C4, také se mu říká střední C (některé klávesy a aplikace ho označují C3 a v českých učebnicích se často píše c¹, jednočárkované c). C nad ním je C5, to pod ním C3.

Číslo se zvyšuje o jedna u každého C: klávesa hned po B3 (H3) je C4. A nad středním C je A4. Kmitá 440krát za sekundu a orchestry i ladičky ho používají jako společný ladicí tón.

Názvy tónů ve světě

Tóny jsou všude stejné, ale jejich názvy se v různých zemích liší. Tady jsou názvy, které používáme v Česku, mezinárodní písmena z tohoto webu a názvy, které můžete potkat v knihách a videích z jiných zemí.

Česky (stejně jako německy) se bílá klávesa mezi A a C jmenuje H a B znamená tón, kterému angličtina říká B♭. Tento web, většina aplikací a mnoho akordových značek používá mezinárodní názvy. Když tu uvidíte B, myslete na H.

Malý kvíz: jak se jmenuje klávesa?

Na klaviatuře se rozsvítí jedna klávesa. Vyberte její název. Pomozte si skupinkami dvou a tří černých kláves. Odpovědi používají mezinárodní písmena, takže H se tu jmenuje B.