Koncertní síně: budovy stvořené k poslouchání
Koncertní síň je budova stvořená pro jediný úkol: aby hudba dobře zněla. Velikost, tvar a stěny místnosti mění zvuk, a proto hudebníkům tolik záleží na tom, kde hrají.
V této lekci

Jak místnost mění zvuk
Zvuk se šíří vzduchem a odráží se od stěn, podlah a stropů. V místnosti s mnoha tvrdými povrchy, jako je kamenný kostel, zvuky dlouho doznívají a zdá se, že se vznášejí. Říkáme tomu dozvuk, trochu jako mnoho drobných ech, která se slévají. V místnosti plné měkkých věcí, jako jsou závěsy a koberce, zvuky rychle utichají.
Stavitelé koncertních síní o tom pečlivě přemýšlejí. Pokud zvuk doznívá příliš dlouho, tóny se slijí. Pokud mizí příliš rychle, hudba může znít suše.
Pódium a posluchači
V mnoha síních sedí orchestr na pódiu na jednom konci a posluchači sedí v řadách, někdy i na balkonech. Dirigent stojí před hráči. Některé síně mají tvar krabice od bot, dlouhé a úzké. Jiné, takzvané „vinicové“ síně, mají posluchače kolem pódia.
Několik slavných síní
Po světě jsou stovky skvělých síní. Tady jsou tři, které zná mnoho hudebníků.
- Musikverein, Vídeň
- Otevřen roku 1870, se slavným zlatým sálem tvaru krabice od bot. Jeho Velký sál je známý plným, teplým zvukem.
- Carnegie Hall v New Yorku
- Otevřena roku 1891. Hrálo v ní mnoho slavných hudebníků, takže ji lidé používají jako symbol úspěchu.
- Opera v Sydney, Austrálie
- Otevřena roku 1973, slavná střechou ve tvaru plachet, která stojí u přístavu.
Poslouchat můžete kdekoli
K radosti z hudby nepotřebujete slavnou síň. Zkuste zpívat v koupelně, na schodišti nebo ve velké místnosti a všimněte si, jak stejný hlas zní na každém místě jinak. Právě jste vyzkoušeli akustiku, tedy vědu o tom, jak se zvuk chová v prostoru.
Zvuk klavíru: Salamander Grand Piano, autor Alexander Holm (CC BY 3.0).